Špinavá stopa olympijských her
Show must go on. O ničem jiném to neplatí víc než o olympiádě v Tokiu. I přes pandemii, nouzový stav a protesty Japonců se nakonec uskutečnila. Opět nás ohromovaly výkony atletů, počítali jsme získané medaile a sdíleli zprávy z olympijské vesničky. Olympijské pozlátko však zakrývá odvrácenou tvář olympiády – škody na přírodě i lidských životech.
text: Hana Šiková // editace & korektura: Lili Nguyen // ilustrace: Anna Vančurová
Olympijské hry a bíli sloni
Když olympiáda (a navazující paralympiáda) skončí, sportovci, pořadatelé a návštěvníci si sbalí kufry a odjedou. Co po nich ve městě zůstane? Velké opuštěné stadiony, takzvaní bíli sloni, většinou naprosto naddimenzované pro běžnou potřebu. V Pyeongchangu (ZOH 2018) byla kapacita stadionu 35 tisíc lidí srovnatelná s počtem obyvatel oblasti. V Riu de Janeiru (LOH 2016) budovy chátrají a sliby o přetvoření na školy vyzněly do prázdna. Některým městům se tomuto trendu daří vyhnout využitím již existujících stadionů (Los Angeles, LOH 1984) nebo využitím pro další události a účely – nikdy však není jistota, že se to povede znovu.
Vystěhováni kvůli olympiádě
Nejde však jen o to, co bude se stadiony a dalšími objekty po skončení olympijských her, a zda se pro ně najde využití. Jejich dopad začíná ještě předtím, než na místo najedou první bagry. Budovy se neobjeví ze vzduchoprázdna v prostoru, kde předtím nic nebylo. Naopak, často jsou poškozeni ti nejzranitelnější – obyvatelé čtvrtí, o kterých se rozhodlo, že stadion má přednost před jejich bydlením, nebo cenné ekosystémy, které jsou nenávratně zničeny. Zimní olympiádě v Albertville (ZOH 1992) padly za oběť rozsáhlé lesy, v Pyeongchangu (ZOH 2018) byly zničeny celé horské stráně.
Celkově se odhaduje, že mezi lety 1988 a 2008 bylo v důsledku olympijských her vysídleno okolo dvou milionů lidí. V Pekingu (LOH 2008) bylo kvůli stavbě stadionů přemístěno více než milion obyvatel. V Jižní Koreji (LOH 1988) bylo vysídleno 750 tisíc lidí. A i v Londýně musely kvůli olympijským hrám opustit své domovy stovky lidí. Tokyo také kvůli olympiádě přesouvalo své obyvatele – Koheie Jonniho tento osud potkal dokonce podruhé, o svůj domov přišel i před olympiádou v roce 1964. Poměrně nevybíravě také ze svých ulic „odklidila” olympiáda lidi bez domova.
Jedna velká reklamní kampaň
Většina příjmů z olympiády plyne z reklamy a přenosových práv. To je i důvod, proč Mezinárodní olympijský výbor tolik trval na konání her v Tokiu (LOH 2020/1), i když s nimi 80 % Japonců nesouhlasilo. Mezi sponzory letošních olympijských her najdeme firmy jako Coca-Cola, P&G a mnoho automobilek a výrobců elektroniky. Za peníze daňových poplatníků pod záštitou olympijského znaku se tak koná obrovská reklamní kampaň značek, které nejsou zrovna posly ekologie a udržitelnosti.
„Zelené hry” a greenwashing
Před každou moderní olympiádou se dozvídáme, že bude „ta dosud nejzelenější”. Sliby však většinou vyzní do prázdna. Vyčištění moře v okolí Rio de Janeira (LOH 2016) se nekonalo. Ačkoli měla být olympiáda v Soči (ZOH 2014) impulsem k udržitelnosti, nechala za sebou hory odpadu a zničená chráněná území. Jako každý greenwashing se tak hry ve svých slibech o udržitelnosti zaměřují na drobnosti – například tokijské olympijské medaile pocházejí z recyklovaného elektronického materiálu a dresy z recyklovaného polyesteru. Není to ale příliš málo? Jen čas ukáže, jak skutečně dokáže Tokio naložit s ekologickou zátěží olympiády.
Lepší cesta – olympijský domov
Rozhodnutí pořádat olympiádu není racionální. Stojí spoustu peněz, nabalují se na ně problémy, má závažné lokální ekologické dopady. Jde o přehlídku ctižádosti a fantazie o prestiži. Jejich kompletní zrušení není v současné době na stole, existuje však jiné řešení s mnoha výhodami – ustanovení stálého místa pro konání olympijských her. Bylo by to v souladu s olympijskými zásadami sportu, kultury a udržitelnosti. Stadiony a infrastruktura by se nemusely budovat pokaždé znovu, organizátoři by nebyli neustálými nováčky a jednotlivé hry by nestály tolik peněz. Když mají filmové festivaly svůj domov, proč by jej nemohly mít i olympijské hry?
Olympijský požitek či přežitek?
Olympiáda má v moderním světě étos krásy, elegance a zábavy. Proč je však svět ochoten přehlížet její environmentální a lidskoprávní dopady? Od megalomanských stadionů, které končí opuštěné na kraji města, přes bourání celých čtvrtí až po znečištění krajiny. Jak to, že jsme zrovna olympiádě schopni všechno odpustit? A měli bychom?
