Jak (ne)být krásná
Marvelous Mrs. Maisel ze stejnojmenného amerického seriálu je dokonalá manželka padesátých let. Její krása je samozřejmě naprosto přirozená. Každý večer uléhá do postele se svým manželem, krásně nalíčená s upravenými vlasy. Když ale manžel usne, zvedne se a potichu odcupitá do koupelny. Odlíčí se, nanese si pleťové krémy, dá si vlasy do natáček. Pak zase potichu vklouzne zpátky do postele. Ráno se probudí ještě před ním, v koupelně se zase upraví a vrátí se do postele právě včas tak, aby se její manžel probudil vedle své dokonalé ženy.
Je to komicky absurdní. Smějeme se tomu, že manžel ani neví, jak vypadá jeho žena nenalíčená. Od padesátých let uběhlo hodně času, včetně mnoho módních revolucí. Stali jsme se ale upřímnější ke kráse?
text: Hana Šiková // ilustrace: Anna Vančurová // editace a korektura: Lili Nguyen
I když je fyzický vzhled jedním ze základních aspektů každé lidské bytosti, společensky jsou ženy vystaveny daleko většímu tlaku než muži. Respondenti ve výzkumech uvádí fyzický vzhled žen jako jejich hlavní přednost třikrát častěji než u mužů. Kdyby plastové figuríny v obchodech s oblečením byly reálnými lidmi, všechny ženy by měly podváhu, kdežto váha mužů by byla průměrná.
Na ženách, které si nepřipadají dost krásné, se dá výborně vydělat. Nespokojená žena je platící žena. Američanky utratí za svůj život tisíce dolarů jen za make-up. Výrobci balancují na tenké hranici. Musí své zákaznice přesvědčit, že nejsou dost dokonalé a jejich produkt jim s tím může pomoci. Ale pouze částečně, protože kdyby jejich produkt vyřešil vše, už by nám nemohli prodat další lék na jinou nedokonalost.
Zcela specifickou kapitolou jsou v debatě o standardech krásy sociální média. Před výběrem nedosažitelných ideálů krásy již neunikneme tím, že zavřeme módní magazín. Stačí otevřít sociální sítě a opět se ocitneme ve světě, kde krása hraje prim. Oproti klasickým časopisům je tu jeden podstatný rozdíl. Zatímco reklamy jsme se naučili vnímat s jistou skepsí a uvědomujeme si, jak moc zkreslují realitu, sociální média jsou (zdánlivě) založena na autenticitě. Ta štíhlá žena s perfektní pletí na fotce na Instagramu je přece holka odvedle, stejná jako my. Proč tedy taky nemáme ten útlý pas a dlouhé nohy? Je mnohem náročnější si uvědomit, že i krása na sociálních médií podléhá pečlivé úpravě.
Naštěstí je internet demokratizačním médiem a poskytuje prostor i pozitivnímu obsahu. Lidé s postavou nebo vlasy, které neodpovídají současnému ideálu krásy, na internetu snadno naleznou společnost, ve které se budou cítit sebevědomě a krásně. Hnutí body positivity je založeno na oslavě krásy všech těl. Svou mediální dietu můžeme poměrně jednoduše upravit a místo retušovaných falešně krásných fotografií sledovat všechny odstíny a velikosti krásy. V českém prostředí tento trend prosazují například projekt Za normální holky. Od modelek jedné velikosti odstupují ve své propagaci i firmy, obzvláště ty vyrábějící spodní prádlo. Českým průkopníkem je například firma Corpus Lingerie.
Problémem body positivity hnutí je však to, že se do debaty o kráse a tělesnu zapojuje, ale samotnou krásu jako hodnotu neproblematizuje. Stále zapadá do naučených společenských zvyklostí to, že u ženy je její tělesná podoba spojena s její hodnotou jako bytostí. Pokud se necítíme krásné, je to špatně a musíme to změnit. Není to však pravda. Naše schopnosti nejenže přesahují umění se správně nalíčit, ale vůbec s nimi nesouvisí. Přátele si většina z nás nevybírá podle jejich vzhledu. Vážíme si jich, protože se na ně můžeme spolehnout, jsou nápomocní a zasmějeme se s nimi. Pokud to dokážeme vidět u svých přátel, neměli bychom to vidět i u sebe? A u cizích lidí?
Když se mluví o kráse, vzpomenu si na citát Britt Nicole: „We get so worried about being pretty. Let’s be pretty kind. Pretty funny. Pretty smart. Pretty strong.“ Není špatné se cítit krásná. Ale fyzický vzhled by neměl být ústředním tématem existence a měřit hodnotu lidských bytostí. Neustálým ujišťováním se o kráse vlastní i ostatních, i když to myslíme dobře, se ubíráme o čas a energii, kterou můžeme věnovat rozvoji právě těch vlastností, na kterých opravdu záleží. Možná je načase o kráse začít mluvit méně.
Jak (ne)být krásná řadíme do úvahové části Slow Femme. Sloužit má především jako inspirace.
LÍBÍ SE TI PRÁCE SLOW FEMME? PODPOŘ NAŠE AUTORKY.
Slow Femme magazín vznikl jako nezávislá platforma, nestojí za námi žádný mediální dům ani investor. Náš magazín stojí na dobrovolné práci všech členek redakce.
