21 žen o tom, kdy se cítí nejvíc samy sebou
Cítit se sama sebou je podle mě ten nejlepší pocit na celém světě. Nemluvím teď o sebejistotě ani pocitu štěstí, ale o zklidnění, pocitu bezpečí. Z dospělého, digitálního světa, ve kterém žiji, se „bytí sama sebou“ jaksi vytrácí, překrývá ho „maska“ pracovitých žen, oddaných matek, perfektních milenek a vše korunujeme fotkou na Instagram s dokonalou večeří / dovolenou / novou kabelkou. Kdy nám zbývá čas na to, abychom se cítily samy sebou?
text: Karo // ilustrace: Anna Vančurová // korektura: Lucie Víchová
Karo (spoluzakladatelka Slow Femme): Sama sebou se cítím v kopcích na Vysočině, kam jezdíme s týmem lidí pořádat zážitkový skautský tábor. Miluji tamní krajinu, svou lesní paseku a pocit, že se můžu na všechny za jakékoliv situace spolehnout.
Babora Yurkovic (módní stylistka, máma): Sú to malé chvíle, ktoré prichádzajú raz za čas, sú plné precitnutia, šťastia a vedomého prežívania. Vtedy sa cítim sama sebou, tak naozaj.
Kristina Lund (autorka FIKY, sladké švédské kuchařky): Mám dvě maličké děti, a tak bytí sama sebou často ustupuje do pozadí. Když o tom přemýšlím, být sama sebou je pro mě o rovnováze mezi mateřskou rolí a touhou se realizovat. Nejvíc sama sebou se cítím, když mám chvíli pro sebe, ale takových chvil mnoho není. Momentálně je to o maličkostech. O tom myslet na sebe, ale zároveň neupozaďovat děti. Jít na hřiště a u toho svačit croissant. Mít pár minut denně na cvičení, když oba spí. Najít si čas na psaní blogu nebo kuchařky, i kdyby to byla půlhodina jednou, dvakrát za týden. Upéct něco dobrého, zasmát se s dětmi, dát si kafe a u toho dokolečka kreslit mašinky a dinosaury. Podnikat takové činnosti, kdy se mají dobře oni i já.
Ester Bezděk (máma, autorka knihy Rituály šťastné rodiny): Nejvíc sama sebou se cítím, když si uvědomím, jakou cestu jsem na cestě k poznání a přijetí sebe sama ušla. Už neřeším, kdo si co o mně myslí, už neřeším, jestli se někomu líbí to, co si oblékám, ani jak ostatní komentují moje rozhodnutí. Jsem sama sebou pořád, konečně, a jsem za to šťastná. Byla to dlouhá cesta, ale na jejím konci je úžasný pocit, že cokoli, co dělám, kým jsem, jsem prostě já. Ne taková, jakou by mě chtěli mít ostatní, ale taková, jaká doopravdy jsem.
Kristýna Klímová (autorka podcastu O kousek blíž): Když se svět ztiší a já se (konečně) slyším.
Marika Majorová (Brand Consultant, fotografka): Najviac sama sebou sa cítim, keď som sama so sebou v mojom byte. Môžem nechať myšlienky len tak prúdiť, pritom chodiť po byte, upratovať ho, vyložiť práčku, druhou rukou napísať e-mail alebo vymyslieť headline pri polievaní kvetov na balkóne. Nehovorím, že to je moja najviac instagrammable, najsebavedomejšia verzia, ale je najviac ja.
Andrea Vytlačilová (oděvní návrhářka): Nejvíc sama sebou se cítím, když tvořím. Pod mýma rukama vzniká něco nového, moje myšlenky se rozbíhají do daleka a nevnímám svět okolo.
Veronika Dušková (sedmnáctiletá holka, co tvoří udržitelnou módu): Já se nejvíc cítím sama sebou, když se ponořím do práce, která mě baví a dává mi smysl.
Diana Dušková (spoluzakladatelka TeakPeak store): Být sama sebou pro mě znamená cítit se dobře a pak už je to jednoduchá rovnice. Sama sebou jsem tehdy, když můžu dělat, co mě baví, nebo když jsem obklopena svými blízkými na svých oblíbených místech.
Adéla Mitrengová (designérka kabelek Ademi): Sama sebou se cítím nejvíce, když cestuji. Jen tak se toulám cizím městem, nemusím sledovat čas, objevuji nové kavárny a fotím to, co mě zrovna trkne do nosu.
Alexandra Střelcová (spoluzakladatelka květinové platformy Haenke): Nejvíc se cítím sama sebou, když se ocitnu v inspirativním prostředí, což je většinou buď v kulturním a uměleckém prostředí, nebo někde hluboko v přírodě.
Veronika Tázlerová (mapuje kavárny a věnuje se marketingu): Kdy se cítím sama sebou? Když sedím v kavárně a píšu článek na blog. Když rozdělávám oheň uprostřed lesa. Když jsem na pracovní cestě v pětihvězdičkovém hotelu. Když stavím stany u nás na dětském táboře. Když můj obličej zdobí rudá rtěnka. Nebo cákanec od bahna. Když vím, že můžu žít jakýkoliv život, na který mám zrovna náladu.
Zuz Štefanidés (bloggerka, spoluzakladatelka Pokojovky): Najviac sama sebou sa cítim, keď som sama. Keď kráčam a je ráno, mám na sebe niečo obľúbené a vlasy ešte strapaté od spánku.
Tereza Dohnalová (máma, bloggerka): Dobře vyspaná, dobře najedená, jemně nalíčená a hezky oblečená. Po boku mého muže (proto s ním taky jsem!) / rodiny / pár opravdových přátel. Na tom kdy a kde zrovna jsem, moc nezáleží.
Pavlína Louženská (mentorka, zakladatelka Holky z marketingu): Většinu času hrajeme nějaké role. A tak ten moment, kdy se cítím nejvíce sama sebou, je, když mohu převleky odložit. Nebýt Founder, Mentor nebo @pavlina_speaks. Odehrává se to za zavřenými dveřmi, s kamarády, ale i s lidmi, co neznám, nad ránem uprostřed Brna. Autenticita vyjádření, která rozbalí prchavý okamžik do momentu, co si chceš nechat navždycky. Nebo aspoň než se vrátíš zpět do montérek.
Ria Zelisková (máma, vinařova žena pečující o vinohrad): Absolútne prirodzene sa cítim vtedy, keď mám na sebe dlhé šaty, vlasy rozpustené a môžem pokojne sedieť na deke v tráve uprostred našich vinohradov. Obďaleč sa hrajú deti a ja som ich tichý pozorovateľ. Takáto chvíľa má v sebe punc jedinečnosti, keďže sa to nestáva často, no vtedy som naozaj sama sebou. Uvoľnená, šťastná a spokojná.
Anna Ročková (autorka knihy V sobotu se obejmeme): Sama sebou se nejvíc cítím, když trhám kytky, peču dort s oknem otevřeným dokořán. Když je večer a sedím u stolu při světle lampičky a něco stříhám. Když se ráno probouzím vedle milovaného a koukáme na sebe, oči opuchlé spánkem. Když zažívám veřejnou samotu v kruhu svých nejbližších, směju se s nimi a nikdo se nesměje mně, že si do filtrované kávy dávám lžičku cukru.
Dominika Žáková (malířka): Pandémia mi ukázala, že sa najviac cítim sama sebou paradoxne, keď na seba samú zabúdam. V ateliéri, keď sa strácam v maľbe a v spoločnosti mojich blízkych v obyčajných, ľudských rozhovoroch.
Jana Pavlovcová (máma, online marketér): Sama sebou se cítím nejvíc teď se svým synem, každý den mi připomíná, jaké je to naše tělo zázrak a co všechno dokáže.
Eva Urbanová (majitelka obchodů Nila): Sama sebou se nejvíce cítím v momentě, kdy seberu odvahu a překonám nějakou (často jen zdánlivou) překážku, či vykročím z hranic své komfortní zóny. Nejraději v momentě, kdy něco nového objevuji, na cestách, při podnikání, či na prázdninách s našimi dětmi. Také v momentě, kdy překročím hranice Valašska, nasadím svůj rodný přízvuk a mohu se rozběhnout z létem vonící paseky směrem k naší chalupě!
Veronika Ohrádková (spoluzakladatelka Slow Femme): Sama sebou sa najviac cítim vtedy, keď mám možnosť byť odpojená od sietí. Pri dlhých konverzáciách s mojimi milovanými. Pri rannom behu, keď ešte mesto spí. A tiež vždy, keď sa na moment zastavím a pripomeniem si, že je dôležité byť k sebe, svojmu telu, okoliu a rodine láskavá a nebyť na seba tak prísna.
A kdy se cítíte samy sebou vy?
LÍBÍ SE TI PRÁCE SLOW FEMME? PODPOŘ NAŠE AUTORKY.
Slow Femme magazín vznikl jako nezávislá platforma, nestojí za námi žádný mediální dům ani investor. Náš magazín stojí na dobrovolné práci všech členek redakce.
