Je udržitelnost samozřejmostí nebo formou novodobého luxusu? A co můžeme dělat pro to, aby byla dostupná pro všechny? Nad těmito otázkami se zamýšleli autoři jednotlivých komentářů.

text: autoři komentářů // ilustrace: Anna Vančurová // editace: Lili Nguyen // korektura: Veronika Kučerová

UDRŽITELNOST NENÍ NIC NOVÉHO, ORIGINÁLNÍHO ANI LUXUSNÍHO

Diana Pavlíková, redaktorka Slow Femme

Když lidem představuji způsob, kterým se snažím žít a nakupovat, myslí si, že je to jakási forma luxusu, kterou si oni dovolit nemohou. Udržitelnost považují za drahou záležitost, i když možná ani nevědí, co to slovo znamená. Udržitelnost není nic nového, originálního ani luxusního. Byla tu s námi odjakživa a dnes se k nám snaží opět dostat přes předražený marketing, kterým jsme jako spotřebitelé ovlivněni.

Pokud se však podíváme na pojem udržitelnost, zjistíme, že jde o vlastnost určitého systému, který se dá dlouhodoběji zachovat ve prospěch budoucích generací. Už naše mámy žily udržitelně. Věci si šily samy nebo je kupovaly od krejčího za tehdy velké peníze. Šatů vyrobených z kvalitních materiálů si proto vážily – staraly se o ně a šetřily je pro další generace. A to neplatí jen pro oblečení, ale pro jakékoli zboží (nábytek, dekorace, kuchyňské potřeby a podobně). Hlavní myšlenkou udržitelnosti je tedy cirkulace, a pokud se nad tím zamyslíme, zjistíme, že to ve skutečnosti není tak drahé. Je to základní instinkt, který jsme jako lidé vždy měli. Dědit oblečení, předělávat ho, opravovat... Proto v současnosti vidíme, že i chudí lidé žijí udržitelně. Pro ně to není něco, co by si nemohli dovolit. Je to pro ně způsob přežití. Nemají peníze na nové věci, musí se uskromnit, věci dědit, opravovat a starat se o ně.

Já jsem studentka a žádný luxus si dopřávat nemohu. Jako spotřebitelka jsem se však rozhodla žít udržitelně. Vydala jsem se cestou cirkulace, nakupování z druhé ruky, redukování nákupů a podávání věcí dále, pokud je již nepotřebuji. Dnes se dá z druhé ruky koupit téměř cokoli a ve většině případů je to dokonce levnější než zakoupení nové věci. Udržitelné nakupování tak nepovažuji za luxus. Pevně věřím, že si tak může dovolit žít většina z nás. Vždy se dá najít způsob, jen je třeba chtít. O tom je podle mě udržitelnost – ne o penězích, ale o vzdělávání, péči a snaze.

PLNÝ BOTNÍK ETICKY VYROBENÝCH TENISEK

Kristýna Klímová – autorka podcastu O kousek blíž

Jestliže se budeme na udržitelnost dívat jako na náročný horský výšlap, na jehož zdolání si potřebujeme odškrtnout hromadu nejrůznějšího vybavení, domnívám se, že pro spoustu z nás je to nedostižný cíl. Pokud ji ale budeme chápat spíš jako klidnou procházku, na které je vlastně tak trochu jedno, kde přesně se nacházíme nebo co máme po kapsách, odpadne tlak z formy a zůstane to důležité. Za novodobý luxus ji tedy tak, jak ji vnímám já, nepovažuji. Ale velmi blízko k tomu má plný botník eticky vyrobených tenisek či speciální nádoby na všechno, co nám leží ve spíži.

ČTYŘI PILÍŘE UDRŽITELNÉ SPOTŘEBY

Stepan Vashkevich, Institut Cirkulární Ekonomiky z. ú.

Možná vás to překvapí, ale věci, které mají největší dopad na životní prostředí, jsou ty, které tak málo souvisí s udržitelným nakupováním. Topení, chlazení, jídlo a doprava jsou čtyři pilíře neviditelné spotřeby, jejichž omezením pomůžete životnímu prostředí snad nejvíc. Tyto změny nezáleží na tom, jak dobrý přístup máte k bezobalovým obchodům nebo farmářským trhům. Pojďme volit cestu střídmosti.

BUDOUCNOST NAŠICH DĚTÍ

Nina Garden, zakladatelka webu udrzitelnamoda.cz

Svůj životní prostor tvoříme neustále – i tím, že nyní sedíme u monitoru. Nemusíme o tom nikomu říkat, nemusíme se rovnou stát ekologickými aktivisty, ale můžeme ovlivnit obrovské množství maličkostí. Uvařit si ke čtení kávu nebo se rozhodnout pro čaj z vlastních bylin. Využít slevu na překrásnou kabelku se známým logem, pořídit alternativu z listů, nechat opravit tu po mamince nebo se vydat do second-handu. Můžeme se napít balené vody s příchutí nebo pořídit přírodní filtr. Žijeme ve světě otevřených možností, kde můžeme vybírat z toho, co nás oslovuje v danou chvíli nejvíce. S vědomím výrobních procesů, zpracování materiálů, využití lidské síly, hodnoty zboží a souladu s vnitřní etikou člověka to pak jde jednoduše dobře. Každé z našich nákupních rozhodnutí svými dlouhými prsty ovlivňuje budoucnost našich dětí.

UDRŽITELNÝ VS. ZODPOVĚDNĚ VYROBENÝ

Karo, spoluzakladatelka Slow Femme

Můj současný život se odehrává na rozhraní mezi dvěma světy. Pro přátele nejen z pražské bubliny je ekologie a udržitelnost samozřejmostí. K třídění odpadu na plast a papír si už dávno přidali používání opakovatelných lahví, látkových sáčků na zeleninu a občasné nakupování v bezobalových obchodech. Marketingovou hantýrkou by se dali označit za tzv. early adopters neboli ty, kteří na vlnu nového trendu naskočí mezi prvními.

Na druhé straně pak stojí maloměsto, ze kterého pocházím. Stačí vyrazit na nákup do místního supermarketu. Látkovými sáčky se v oddělení zeleniny oháním sama a snaživá prodavačka mi tu nezabalenou cpe do mikroteňáku dřív, než stačím zareagovat. Opakovatelné lahve, obědy do vlastní krabičky, bio mycí prostředky nebo bezobalový nákup tu jsou stále sci-fi. Nákupní hitparáda se pak odehrává v nedalekém nákupním centru Stop Shop, kde mezi nejpopulárnější obchody patří Pepco a Kik. V kraji, jako je tento, je bezkonkurenčním ukazatelem nákupu cenovka. Méně peněz však také znamená, že se v domácnostech nekupují věci na jedno použití, často se dědí nebo putují po rodině.

Jako formu novodobého luxusu tedy nevnímám udržitelnost, ale zodpovědně vyrobené produkty. Jak už vysvětlila Diana výše, udržitelnost je vlastnost věci, která jí umožňuje sloužit déle. Taková věc však nemusí být nutně vyrobena zodpovědným způsobem šetrným k člověku a planetě jako je tomu u fér/eko/ bio/organic/slow produktů.

Většina zodpovědně vyrobených věcí vzniká s vyššími náklady na materiál i lidskou práci a ve finále se na ní tedy objeví i cenovka s vyšší částkou. Tím se automaticky stává určenou pro menší skupinu lidí a vstupuje tak na trh s „luxusním“ zbožím. Chudoba navíc zvyšuje stresové zatížení z dané situace a to poslední, na co jsme v takovém případě ochotni myslet, je googlování farmářských bedýnek a eko přírodních čisticích přípravků. Zájem o zodpovědné produkty samozřejmě roste i v chudších krajích, jejich rozšíření však brzdí nedostupnost v místě bydliště.

Osobně si myslím, že lidí, kteří se o udržitelný způsob života zajímají, bude přibývat. Nikdy se však nestanou masou, která by kompletně změnila současné nastavení naší konzumní společnosti. Spíše očekávám, že přijde změna částečná, která ovlivní životy nás všech. A tady vnímám velkou roli jednotlivých států a velkých firem. Protože ačkoli se nám může zdát tzv. greenwashing jako podlá marketingová taktika, jednu pozitivní vlaštovku přeci jen přináší. Nutí nás více si všímat možných zodpovědnějších alternativ, hraje na strunu našeho ega a pocitu vykonání „dobrého skutku“ z nákupu férovějšího produktu.

STOPKA ČÍHÁ V PODOBĚ LOKALITY

Nel Foberová, redaktorka Slow Femme

Každý, kdo se o udržitelné přístupy více zajímá, má vcelku jasnou představu o astronomických částkách za produkty, které na zákazníka často čekají, a které následně uvolňuje ze své peněženky. Rovněž také tuší, že k tomu, abychom mohli žít způsobem přijatelným pro planetu, nestačí pouze listovat časopisy na recyklovaném papíře a kupovat si fancy produkty. Samotné rozhodnutí přijmout naplno filosofii udržitelnosti by mělo vycházet z vlastního přesvědčení, touhy po změně a úpravě každodenních návyků.

Jistá stopka na cestě za udržitelností číhá také v podobě lokality. Jsem přesvědčená, že venkovský klid a všeobjímající příroda působí na lidský organismus blahodárně. Avšak představa obyvatel malinké vísky upíjející svůj denní doušek latté s mandlovým mlékem z kompostovatelných hrnečků, nesoucí posléze nákup v batohu z papíru, je zatím stále na míle vzdálena realitě.

Odpověď na otázku, zda se udržitelnost začíná proměňovat ve svébytný business či lákavý trend vyžadující zlatou kreditní kartu, nechávám plně v režii čtenáře. Osobně se domnívám, že každá mince má svůj rub i líc. Říká se, že chceme-li dosáhnout změny, měli bychom začít u sebe. I malé krůčky se počítají a mohou vést ke změně. Někdy skutečně stačí, když slupky ze zeleniny nehodíme do koše, ale zamíříme s nimi na kompost nebo podpoříme lokálního pěstitele. Ať už se z udržitelnosti stává luxus s puncem moderní doby, nebo se jedná o jedinou možnou strategii, má každý z nás možnost uchopit situaci přesně tak, jak je pro něj konkrétně nejvíce přijatelná. O svobodě vlastního rozhodnutí to koneckonců všechno je.