Evropská unie se aktivně angažuje v boji za udržitelnost a ochranu životního prostředí. Chceme-li předejít nevratným škodám na naší planetě a zajištění lepší budoucnosti pro nás všechny, je nezbytné jednat nyní. Evropská unie, a tedy i Česko jako její členský stát, přijímá konkrétní opatření a právní předpisy, které směřují k vytvoření udržitelnější Evropy. Tyto kroky ovlivňují náš každodenní život, ať už jde o malé změny v našem spotřebitelském chování, nebo o velké strategické plány pro budoucnost. O jaké jde či půjde?

text: Hana Šiková // editace & korektura: Lili Nguyen // grafika: Veronika Ohrádková

Ekologie je fajn… ale kdo to všechno zaplatí?

Když se ptáme, co nás to bude stát, předpokládáme chybně, že když nic nezměníme, bude to zadarmo. Nebude. Když budeme trvat na řešeních, na která jsme sice zvyklí, ale neprospívají planetě, ujede nám vlak. A možná i ten doslovný.

Nejsme v tom ale sami. Ani jako jednotlivci, ani jako stát. Česko se jako součást Evropské unie podílí na vzniku a zavádění řešení, která umožní, aby byla Evropa udržitelnější. Nejsou to jen planá slova – na evropské úrovni vznikají zásadní právní počiny, které ovlivňují a budou v budoucnu formovat naše životy. Od drobných změn týkajících se předmětů, které máme každý den v ruce, po velké vize.

**Udržitelně žijeme, udržitelně můžeme i volit**

Evropská unie má v otázkách udržitelnosti velkou zodpovědnost a moc a právě letos se na ní můžeme podílet přímo našimi hlasy. **Volby do Evropského parlamentu jsou u nás 7. a 8. června** a můžeme do Bruselu poslat poslance a poslankyně, kteří budou reprezentovat naše hodnoty, včetně udržitelnosti.

Jednorázové plasty

V roce 2022 se téměř ze dne na den změnil svět. Ne tedy příliš dramaticky, ale v Evropě začal platit zákaz některých jednorázových plastů (například plastové talíře a příbory, míchátka, tyčky k balónkům). Někde to ale nešlo ani zaznamenat – oficiální nařízení kopírovalo již existující trend odvratu od jednorázových plastů (musíme ale uznat, že některé náhrady plastových brček za moc úplně nestojí). Navíc se samozřejmě mohly dopoužívat již existující zásoby. Ty výrobky z plastů, které nejsou přímo zakázané (specificky cigarety s filtry, samostatné filtry, vlhčené ubrousky, hygienické pomůcky a kelímky), musí být alespoň zřetelně označené obrázkem se smutnou želvičkou, znázorňující, jak špatný dopad plastový odpad na planetu má.

Kromě samotné regulace výrobků nařizuje legislativa výrobcům další povinnosti, jako například informovat zákazníky o správném nakládání s daným odpadem. Nová přísnější pravidla jsou právě na stole v Evropském parlamentu, a mluví například o **zákazu dalších druhů plastových obalů, jako jsou hotelové minilahvičky se šampony nebo fólie na zavazadla.**

Společná nabíječka

Vzpomínáte, jak jsme kdysi s každým novým mobilem dostávali novou, pro daný model specifickou, nabíječku? Tak to už nehrozí – od konce roku 2024 budou v Evropě všechny nové mobily, tablety a fotoaparáty (od roku 2026 i laptopy) pouze s nabíječkou USB-C. Kromě pohodlí pro spotřebitele odhaduje Evropská komise, že se zabrání až 980 tunám obtížně recyklovatelného elektroodpadu ročně.

Tyto změny se občas setkávají s kritikou. Obzvlášť v Česku nemáme rádi, když se nám říká, co máme dělat. Tyto kroky ovšem kopírují již existující trendy (například znovupoužitelné kelímky na festivalech) a jsou nutné, **pokud se někam chceme společně dostat.**

CSRD (Corporate Sustainability Report Directive)

Nelíbí se vám, když si firmy vymýšlí, jak eko a udržitelné jsou? Pod novou evropskou legislativou musí nově velké firmy (a v příštích letech i menší firmy) reportovat o svém vlivu na planetu. Tyto reporty si nemůžou jen tak vytáhnout z prstu, metodologie musí být transparentní a report auditovatelný, podobně jako je to u finančních výkazů.

Zelená dohoda pro Evropu – Green Deal

Green Deal má u nás převážně negativní konotace a šíří se o něm hodně nepravd. Víme ale, co to ten Green Deal vlastně je? Pojďme si to jednoduše shrnout. V roce 2019 si členské státy Evropy (včetně České republiky) sedly ke stolu a vytyčily si, že chceme Evropu do roku 2050 klimaticky neutrální. To, jak to uděláme, je pak sepsané v tzv. Green Dealu. Zelená dohoda tedy není konkrétní jeden zákon. Je to soubor různých iniciativ, které mají společně dosáhnout cíle klimatické neutrality. To ale musí zároveň provázet sociálně spravedlivá a ekonomicky udržitelná řešení.

Abychom mezitím nezaspali, tak kromě klimatické neutrality máme i mezicíl: do roku 2030 snížíme emise skleníkových plynů na 55 % hodnoty z roku 1990. Na to nás má připravit balíček opatření Fit for 55. Mezi konkrétní kroky patří například pro nová auta od roku 2035 povinnost bezemisní nebo podpora obnovitelných zdrojů energie, ale zároveň i založení Sociálního klimatického fondu ve výši 65 miliard euro, který pomůže chudším obyvatelům a malým firmám se na transformaci připravit.

A nešlo by to i lépe?

Současná podoba evropských opatření není dokonalá, mnoho lidí pobouří a pro mnohé zase není dost efektivní.

Zákaz jednorázových plastů je sice pěkný první krok, seznam dotčených výrobků ale není ani zdaleka kompletní. Jiný, nejen plastový, odpad se sice snažíme třídit, většina se ale nikdy reálně nerecykluje. Protože si s ním nevíme rady, exportujeme ho do třetích zemí – jen za rok 2022 více než 32 milion tun. Tady ale máme dobré zprávy, již existuje návrh legislativy zakazující export plastového odpadu do zemí mimo OECD (tzn. do méně rozvinutých zemí). Na té se dohodly jak členské státy, tak před měsícem i Evropský parlament.

Přestože se EU snaží podporovat udržitelnější způsoby cestování, jako je železniční doprava, levné letecké spoje stále dominují trhu. To vede k nerovnováze v ceně mezi levnými letenkami a dražšími vlakovými jízdenkami, což ovlivňuje rozhodnutí lidí o způsobu dopravy.