TeakPeak store: Nábytek děláme tak, aby ho jednou lidé mohli s nadšením vyhledávat v antiku
Malá rodinná firma TeakPeak store učí lidi pěstovat si vztah k věcem kolem sebe. Za krátkou dobu se z nováčka v prodeji solitérního nábytku v Čechách stalo vyhledávané místo pro všechny milovníky neokoukaného designu, skandinávského minimalismu a kvalitní lokální tvorby. Za úspěchem stojí jeho houževnatí zakladatelé Roman Podlaha a Diana Dušková. Jejich kurátorský výběr nábytku, doplňků do domácnosti, keramiky a textilu potěší oko nejednoho estéta.
text: Veronika Ohrádková // editace: Lili Nguyen // foto: Alexandra Hrašková
Jak začal příběh TeakPeak store? Proč vás napadlo vyrábět zrovna nábytek?
Roman: Impulsem nám byla jistě skutečnost, že můj otec obchodoval s nábytkem již od mého dětství. Měl kvalitní kontakty jak na dodavatele a značky, tak i v prostředí samotné tvorby. Když jsme s Dianou dokončovali vysokou školu, začali jsme se více zajímat o design a příležitost profilovat se v tomto oboru nás velice lákala. Do tátovy profese jsme ale samozřejmě chtěli vnést trochu mladistvého ducha a v prostředí prodeje nábytku začít hledat i jiné neokoukané cesty.
Diana: Chtěli jsme tvořit příběh, který by lidé mohli mezi ostatními snadno rozpoznávat. Důležitost jsme tedy kladli na prezentaci na Instagramu a na vizuální podobu e-shopu.
Roman: TeakPeak byl ze začátku pouze o přeprodeji nábytku. Řekl bych však, že jsme velice nároční na design a baví nás objevovat nové záležitosti. Potřeba vyrábět si něco zcela svého nebo podle sebe přišla přirozeně. Zprvu nám ani nešlo tolik o tvorbu samotnou, ale chtěli jsme spíše prodávat záležitosti, které jsme nikde nemohli objevit. Proto jsme je začali vyrábět sami. Táta je našim vizuálním představám vždycky otevřen – jakmile předložíme určité návrhy, už přemýšlí, jak by to šlo konstrukčně provést. Jeho přímé kontakty s lokálními truhláři pak byly vyloženě hozenou rukavicí.
Jaké jsou vaše role v TeakPeak store?
Diana: Pevné role v TeakPeaku úplně nemáme. V mnohém se vzájemně doplňujeme, pomáháme si. Nakonec je zakladatelské jádro TeakPeaku pouze o třech lidech, a tudíž těch rolí má každý na starost opravdu dost.
Ovlivnilo vaši tvorbu studium dějin umění?
Diana: Rozhodně ano. Ne, že bych se během svého studia věnovala designu nábytku. Spíše jsem si v sobě pěstovala určité estetické ideály a vůbec vztah ke „krásnu“. Potřeba obklopovat se hezkými věcmi rostla. O to více jsem těžila z toho, že jsem byla ve společnosti lidí s podobným ražením. Při dokončování studia jsem se nejvíce soustředila na fotografii, kterou jsem rozebírala i ve své závěrečné práci. Řekla bych, že určité studijní nadhledy se promítají i do mé současné fotografické tvorby a že nakonec i samotná vizuální identita našeho TeakPeaku je tím ovlivněna.
Váš e-shop vnímám jako kurátorovaný výběr nábytku. Generace mileniálů je často unavená z nabídky a nechce se prohrabávat nekonečnými stránkami produktů. Váš výběr nabídku zjednodušuje. Plánujete množství produktů zvyšovat?
Diana: Lidé si dnes často spojují nákup nábytku s obřími společnostmi, kde není prostor pro vybudování smysluplného vztahu mezi prodejcem a kupujícím, posléze s kupovaným. Proti tomuto trendu se spíše vymezujeme a chceme zákazníkům ukázat, že to jde i jinak. Zvětšení nabídky tedy není naším záměrem. Nakonec bychom to ani nezvládali, jedná se o rodinný podnik, který má své limity.
Roman: Zvětšení nabídky není vyloženě naším cílem. Ačkoliv se snažíme přidávat nové produkty, nechtěli bychom se stát prodejcem, který nabízí vše. Tvoříme koncept, nikoliv supermarket.
Jaké jsou pro vás výhody v tom, že jste menší firma?
Diana: Jak jsem naznačovala dříve, myslím si, že jsme schopni zákazníkům poskytnout jiný komfort a pozornost k jejich přáním. Za každý prodej jsme opravdu vděční, a tak se chováme i k našim klientům. Z valné většiny se se všemi osobně potkáváme při dopravě nábytku, kterou si doposud zajišťujeme sami, nikoliv přes jiné dopravní společnosti.
Roman: Výhodu vidím v rychlé komunikaci uvnitř našeho týmu. Mám nápad a ihned druhý den si můžeme sednout ke stolu a vše probrat. Posloucháme se navzájem, a posouvání našeho projektu tak jde, řekl bych, snadněji.
Vaši tvorbu jste začali nabízet k prodeji přes Instagram. Jaké byly výhody a nevýhody takového prodeje?
Roman: S prodejem jako takovým problém nebyl. Když jsme začínali, prodej nábytku přes Instagram byl vcelku ojedinělým počinem, a možná právě proto to šlo jednodušeji. Předčilo to naše očekávání. Na druhou stranu jsme museli řešit jiné problémy. Nejtěžší je najít kvalitního dodavatele. U spousty potencionálních dodavatelů jsem byl nemile překvapen, co se dá prodávat. Doba je nesmyslně uspěchaná a mnohé tomu podléhá. O to více je člověk potěšen, když najde dodavatele, který na tento trend nepřistoupil.
Diana: Složité je i najít dodavatele, který by splňoval naše estetické představy a zároveň by pro nás byl finančně dostupný. Možná právě proto jsme v mnohých požadavcích přestoupili na vlastní tvorbu.
Roman: Vlastní tvorba byla ze začátku velkým oříškem. Ačkoliv kontakty byly, dlouho jsme hledali lidi, kteří by do toho s námi šli. Těch opravdu šikovných je velmi málo a nemají čas zabývat se startovacími projekty. Mnoho truhlářů se nám i smálo, že náš nábytek nebude nikdo kupovat. Jako by truhlář měl dělat „jen“ kuchyně a nikoliv kreativní solitérní záležitosti.
Pamatujete si, jak jste se cítili, když jste prodali úplně první věc?
Diana: Ano, byla jsem velmi dojatá. Bylo to k nám do Českých Budějovic, kde v současnosti žijeme. Jak již naznačoval Roman, bylo to celkem rychlé. Snad i v tom samém týdnu, co jsme spustili náš instagramový profil. Zákazníky máme však nejvíce v Praze, Brně, Bratislavě, zkrátka ve větších městech.
Myslíte, že za úspěchem je to, že v Čechách není podobný projekt, jaký máte vy?
Roman: Já si myslím, že naše výjimečnost byla v tom, že jsme malí prodejci či výrobci nábytku, kteří neaspirují na masové prodeje. Nábytek a malopodnikatel – to je vzácné, téměř neexistující spojení. Tento trend však opět roste a mě osobně to velmi těší, protože věřím, že se tím podporuje kvalita daného produktu.
Diana: Řekla bych, že naše výjimečnost tkví právě i ve způsobu, kterým jsme se rozhodli prodávat nábytek. Vnést do tohoto druhu prodeje určitou vizuální inovaci. Hodně zákazníků nám řeklo, že to je právě na nás zaujalo. S prezentací jsme vyčnívali.
Z vašeho vyprávění mi přijde, že TeakPeakem úplně žijete a že jste pohlceni svou prací. A přitom ještě tvoříte pár.
Diana: TeakPeak je naše dennodenní téma, vstáváme s ním a usínáme. Nemyslím to však nijak záporně. Celkově bych řekla, že stejné věci bychom řešili, i kdyby TeakPeak nebyl. Bavili bychom se zařizováním společného bydlení, hledali ty správné dodavatele a vymýšleli, co a jak bychom si nechali dělat na zakázku.
Jaké období je pro vás největší inspirací v tvorbě?
Roman: Zcela otevřeně přiznáváme, že jsme hluboce inspirováni mid-century designem. Vnímám jej jako nadčasový styl, který se nevtíravým způsobem kultivuje dodnes. Neustále funguje napříč měnícími se trendy, jakoby vše už bylo řečeno. Tyto estetické směrnice jsou jednoduché, ale zároveň promyšlené, komplexní. Ona nevtíravost, umírněnost mid-century designu je to, co mě na něm nejvíce baví.
Jak vnímáte projekty a značky, které se věnují renovaci nábytku? Něco takového vás nelákalo?
Diana: Zprvu nás to velmi lákalo, protože jsme samozřejmě ve starém nábytku nacházeli zalíbení. Nebylo to však nic nového z hlediska podnikání. Nakonec jsme se rozhodli jít na trh s originálnější myšlenkou.
Roman: Ano, lákalo, a i určité kroky jsme v tomto směru podnikli. Nakonec však zvítězila touha dělat své vlastní kousky. Navíc náš první vážnější a asi průlomový počin – komoda na ukládání gramofonových desek – v prostředí starého nábytku neexistoval. Alespoň ne v parametrech, po kterých jsme toužili. Vlastní cesta se, řekl bych, vyplatila. S komodami na vinylové desky jsme v Čechách výjimeční. Když po něčem takovém toužíte, je jisté, že nás objevíte, a to nám velmi v prodeji pomáhá. Náš nábytek děláme esteticky a kvalitativně tak, aby ho jednou lidé mohli s nadšením vyhledávat v antiku.
Řešíte při tvorbě nábytku certifikaci dřeva?
Roman: Ano, řešíme. Aktivně si i přes oficiální stránky Forest Stewardship Council (FSC) vyhledáváme, jaký dodavatel v tomto hledisku splňuje udržitelné normy. Chceme mít kolem sebe hezké věci nejen vzhledově, ale i z pohledu dopadu produkce.
Jak vás z osobnostního hlediska práce na vlastním projektu mění a posouvá?
Roman: Ve spoustě věcech mi TeakPeak otevřel oči. Pokud jde o materiální záležitosti, znatelněji si uvědomuji šeď konzumní spotřeby. Lidé mají kolem sebe spousty věcí, neuvědomělých, anonymních a nejsou zvyklí si k nim budovat vztah. Chybí kontext, pokora, pochopení. K hodnotným věcem se chtě nechtě musí ujít cesta, ale právě i ta pak představuje určitou hodnotu, která otevírá nové obzory.
Diana: Jsem mnohem přísnější a vybíravější nákupčí. Chci vědět o věcech, které nakupuji, více, znát jejich příběhy a na základě toho si k nim pěstovat vědomý vztah.
Jaký je váš oblíbený kousek z nábytkové kolekce?
Diana: Mám velmi ráda dubovou stoličku Tissier no. 27. Je milá, baculatá a pamatuji si, že nám dalo pěkně zabrat, než jsme její tvary dopilovali k vytoužené představě. Díky nenásilnému vzhledu jí člověk může umístit doslova kamkoliv a přece bude vždy vidět.
Roman: Mně nejvíce imponuje Phono komoda Johannes no. 3 Beige. Naturální podoba dubového dřeva je nepřekonatelná. Je to čistota. Klasické posuvné dveře ve mně zase hluboce evokují japonský minimalismus. Tento kousek se nám opravdu povedl.
Celý rozhovor najdete v Ročence Slow Femme.
