Vyrobeno v Etiopii: Fast Fashion z Afriky

Nejspíš jsme si vědomy toho, že většina našeho oblečení pochází z asijských zemí jako je Čína, Bangladéš či Kambodža. Jenže mzdy v těchto výrobních zemích v poslední době rostou, a tak se západní značky porozhlíží i po jiných místech, kde by mohly nechat vyrobit své oblečení levněji. S lákavou nabídkou nyní přichází vnitrozemský stát ležící na východě Afriky, Etiopie.

text: Marie Polášková // foto: report Made in Ethiopia

Prvním krokem etiopské vlády, jak dostat textilní průmysl do Afriky (a tím zlepšit ekonomickou situaci v zemi), byla výstavba největšího průmyslového areálu v Africe – Hawassa Industrial Park. Tento areál má sloužit jako vzor pro další podobné průmyslové parky, které má země v plánu vybudovat, a tím dosáhnout snu etiopské vlády: vybudovat z Etiopie vůdčí centrum výroby v celé Africe. Jde tedy o snahu v této zemi zasažené chudobou začít multimiliardový průmysl skrze nabízení oblečení západním značkám. Jelikož je pracovní síla v Etiopii obrovská (šedesát procent populace je ve věku pod 25 let a nezaměstnanost žen je okolo 50 %), může tento plán zafungovat. Ovšem pouze pokud se platební a pracovní podmínky zaměstnanců továren zlepší. 

HAWASSA INDUSTRIAL PARK

Tato „výrobní oáza“ pojmenovaná po malém městě u jezera ve středo-jižní Etiopii se rozkládá na ploše 1,3 milionu m2 a je určena převážně na výrobu textilních výrobků a oblečení. Kapacita areálu je 60 000 zaměstnanců a příjmy z vývozu mají dosáhnout až jedné miliardy amerických dolarů.

Hawassa Industrial Park ale není jako klasický sweatshop (pozn. tímto pojmem se definuje továrna, ve které zaměstnanci, nejčastěji ženy a děti, pracují ve velmi špatných podmínkách za nízké platové ohodnocení). Tempo pracovníků v Hawassa parku je sice velmi intenzivní, avšak místnosti mají vysoké stropy, dobrou ventilaci a jsou dobře osvětlené. Navíc tovární přístřešky mají své obnovitelné zdroje elektřiny a díky uzavřenému systému odpadních vod (Zero Liquid Discharge) je recyklováno až 90 % odpadu, ze znečištěné vody je získána čistá voda, která je následně znovu využita v další výrobě.

Ovšem není všechno zlato, co se třpytí…

Je ale mnoho důvodů, proč mít obavy. Horlivost etiopské vlády nalákat zahraniční investory na velmi levnou výrobu má za následek, že pracovníci těchto továren patří k celosvětově nejhůře placeným.

„Největší chybou vlády bylo ujištění asijským dodavatelům (např. Číny, Indie, Srí Lanky) a zákazníkům ze západu (značky jako H&M, Clavin Klein, Tommy Hilfiger), že etiopští zaměstnanci přijmou extrémně nízké mzdy bez problému“, zaznělo v reportáži od  NYU Stern. V tuto chvíli se jedná o 26 dolarů za měsíc, což činí v přepočtu necelých 600 Kč. To je v porovnání například se sousedící Keňou, kde pracovníci vydělávají 207 dolarů za měsíc, opravdu málo.

Mzda švadlen byla vládou určena podle základního platu státních zaměstnanců, v tomto případě uklízečů. Zaměstnanci továren si nejsou schopni takovou částkou pokrýt své základní potřeby (slušné bydlení, dopravu, stravu), natož si něco ušetřit či poslat finanční příspěvek svým rodinám na venkov (odkud mnoho zaměstnanců pochází). Často tedy dochází k tomu, že místnost bez kuchyně, toalety a úložného prostoru obývají až čtyři ženy naráz. Většinou spí na tenkých matracích a když prší, voda prosakuje až do obytného prostoru. S takto špatnými podmínkami prý zaměstnanci nepočítali, neboť jim byla při náboru ve vesnicích a malých městech řečena mnohem vyšší částka než 26 dolarů. A tak frustrace mladých žen z nízké mzdy posílena steskem po domově a dalšími faktory spojenými s tovární prací vede ke zhoršené pracovní morálce a nižší produktivitě. 

Mezi další problémy patří únava pracovníků, protože musí při cestě do práce a z práce chodit tři hodiny pěšky. Dále trpí mdloby, jelikož si z finančních důvodů nemohou dovolit dvě jídla denně.

Produktivita v Hawassa továrnách je tedy nízká, k prosinci 2018 byla dokonce pouze 25 až 30 %. Pracovníci často nestíhají rychlé tempo pásového systému, a tak jedním malým škobrtnutím často dochází k zastavení celé výrobní linky. Termíny se pak nedodržují, a dodávka produktů se tak zbytečně zpožďuje. Dalo by se tedy říct, že ačkoliv je potenciál parku Hawassa velký, problémy, se kterými se tovární park potýká jsou možná ještě větší…

Proto autoři reportáže přichází s několika doporučeními:

  1. Vláda by měla stanovit minimální mzdu (vyšší, než 26 dolarů za měsíc), a tak zajistit továrním pracovníkům slušné životní podmínky.

  2. Novým zaměstnancům by měla být poskytnuta rozsáhlejší školení, čímž by se dosáhlo vyšší pracovní produktivity.

  3. Měla by být vytvořena fungující rada pro zaměstnance, která by hájila jejich práva a řešila jejich stížnosti.

  4. Zaměstnancům by měly být poskytnuty finančně dostupné ubytovny nedaleko továren. Nejen, že by jim tímto bylo zajištěno slušné ubytování, ale zároveň by zaměstnanci získali pocit bezpečí – mladé ženy by už nemusely zdolávat dlouhé vzdálenosti po tmě při cestě z továrny domů.

A tak nebuďme pesimisti, začátky každého průmyslového odvětví jsou náročné a vyžadují čas. Nezbývá nám tedy nic jiného, než držet Etiopii palce!

ČTĚTE TAKÉ

Fast vs. Slow Fashion aneb nový trend Instagramu

10 důvodů levného oblečení aneb kdo ušil mé triko?

Móda v době klimatické krize

Reportáž: textilní továrna naživo

Víte, jak poznat kvalitní oblečení? Těchto 10 tipů vám pomůže