Móda v době klimatické krize
Klimatická krize je dnes a denně skloňována nejen médii, ale v mém okolí se dostala i mezi hlavní témata rozhovorů s přáteli. Upřímně, mám z toho radost, protože právě zájem o vlastní budoucnost, může mnohé změnit. Jak je s klimatickou krizí propojen módní průmysl?
Tip: článek navazuje na první text 10 důvodů levného oblečení aneb kdo ušil mé triko?
text: Marie Polášková // foto: Daniela Severová // modelky: Koshiless // za zapůjčení šatů děkujeme Etikbutik
V mém okolí neznám nikoho, kdo by při nákupu nového trička myslel i na to, jaký dopad měla jeho výroba na životní prostředí. Většina z nás řeší nejdříve estetiku, cenu, střih a materiál, různé certifikáty jsou pak jen příjemným bonusem. Než se však nový kousek dostane do naší skříně, podnikne doslova cestu kolem světa, která bude pokračovat i po tom, co ho odložíme, resp. vyhodíme. Tomuto se říká životní cyklus výrobku.
Tereza má na sobě šaty z obchodu Etikbutik
BIODIVERZITA
Rozmanitost naší biodiverzity každým rokem klesá – jeden milion druhů (tzn. 12-20 %) je ohroženo vyhynutím. Módní průmysl je přitom významným podporovatelem jejich úbytku, protože svými aktivitami způsobuje degradaci půdy, změnu ekosystémů (např. kácením lesů) a znečištění vody. Mezi aktivity, které nejvíce ohrožují životní prostředí na planetě patří:
intenzivní pěstování bavlny,
kácení lesů a následná výroba viskózy ze dřeva,
barvení a úprava textilií (např. tvorba ošoupaného vzhledu džínů atd.),
mikroplasty,
textilní odpad.
Žíznivý bavlník
Každá z nás jistě najde ve své skříni alespoň jeden módní kousek, který je vyroben z bavlny. Ta je nejvíce využívaným přírodním vláknem obsaženým v téměř 40% všeho oblečení. Rostlina bavlníku je velmi náročná na vodu, a tak musí být neustále zavlažována, což má své následky - vysychající Aralské jezero je toho důkazem. Tato vodní plocha na hranicích Kazachstánu a Uzbekistánu bývala čtvrtým největším jezerem světa. Kvůli umělým zavlažovacím systémům, kdy se voda odklání z přítoků jezera a je využívána k intenzivnímu zavlažování bavlníkových polí, je jezero momentálně na 1/10 své původní velikosti. Není to však pouze Uzbekistán, kde pěstování bavlny ničí životní prostředí – negativní dopady pěstování bavlníku jsou přítomny i na dalších místech světa jako např. vysychající řeka Indus v Pákistánu, či Rio Grande v USA a Mexiku.
V průběhu výrobního cyklu jednoho bavlněného trička se spotřebuje 2 700 litrů vody. To je stejné množství vody, jaké člověk průměrně vypije za 2,5 roku. Celosvětově je pak v oděvním průmyslu použito 5 trilionů litrů vody ročně a to pouze na barvení textilií. To jsou dva miliony plaveckých bazénů. (ZDROJ: World Resources Institute)
Lesy vs. nové šaty
Oblečení z viskózy nebo modalu je velmi příjemné na nošení. Jedná se o polo-syntetický materiál (přírodní celulózový základ, chemické zpracování), který je třetím nejvíce používaným materiálem textilního průmyslu. Módní odvětví se tak potýká s problémem odlesňování - každoročně je na výrobu těchto látek pokáceno okolo 70 milionu stromů. To má negativní dopady na celý ekosystém naší planety (vymírání živočichů, nemožnost vstřebávání oxidu uhličitého). Lesy absorbují okolo 2,6 bilionu tun oxidu uhličitého ročně (tedy zhruba jednu třetinu CO2 vyprodukovanou vypouštěním fosilních paliv), a tak hrají obrovskou roli ve zmírňování klimatické změny.
Tip 1: alternativa klasické viskózy je ta eko-friendy označovaná jako EcoVero
Tip 2: nejudržitelnějším vláknem současnosti je tzv. tencel. Vyrábí se z dřeva eukalyptu, který roste rychle a prakticky sám. Zpracování pak probíhá v uzavřeném oběhu, takže do ovzduší neunikají žádné škodlivé látky.
Uhlíková stopa mého trika
To, jaké množství emisí CO2 je při produkci oblečení vyprodukováno, závisí na materiálu, ze kterého je daný módní kus vyroben. „Polyester je v módním průmyslu aktuálně nejpoužívanějším materiálem i přesto, že jsou fosilní paliva největším strůjcem klimatických změn. Až 90 % všech vyráběných oděvů obsahuje polyester, polyamid, elastan nebo acryl - materiály, které se vyrábí z ropy a jejich produkce je velmi náročná z hlediska produkce CO2.” (ZDROJ: kniha Příběh skříně) Pro představu, na jedno tričko vyrobené z polyesteru připadá 5,5 kg CO2 v porovnání s bavlněným tričkem, které má skóre 2,1 kg uhlíkové stopy. (ZDROJ: World Resources Institute)
Ročně se v textilním odvětví vyprodukuje 1,2 bilionu tun skleníkových plynů - to je více, než všechny emise z lodní a letecké dopravy dohromady. Zároveň ale odborníci odhadují, že má módní průmysl na svědomí 10% všech světových emisí CO2.
Voda, kterou piji a jíž se myji
Je odhadováno, že 20% všeho průmyslového znečišťování vody má na svědomí textilní průmysl. Vysoce toxické chemikálie používané na barvení oblečení jsou vypouštěny do řek, ze kterých se dostávají až do moře a putují do celého světa. Jen v Číně je zhruba 70% řeka jezer kontaminováno 2,5 biliony galónů odpadní vody z textilního průmyslu. Asi si dokážeme představit, že jsou tyto řeky kvůli odpadním látkám vysoce toxické a ohrožují zdraví místních obyvatel. Situaci v okolí továren vyjádřila trefně módní návrhářka a aktivistka Orsola de Castro v dokumentu RiverBlue: „V Číně existuje vtip, že podle zbarvení řek můžete poznat, jaká barva je zrovna v módě.“
MIKROVLÁKNA V PITNÉ VODĚ
Také sportujete v tom super funkčním tričku ze syntetického materiálu? Jeho vlastnosti jsou jistě skvělé, avšak polyester, nylon a akryl jsou tkaniny vyrobené z ropy. Mezi lety 2000 až 2016 se objem spotřeby polyesteru zvýšil z 8,3 milionu tun na 21,2 milionu tun ročně. A toto číslo se bude neustále zvyšovat. V současnosti až 90 % všeho vyprodukovaného oblečení obsahuje polyesterová, elastanová nebo akrylová vlákna. Ta se při praní v pračce uvolňují (během jednoho praní až 700 000 mikrovláken) a dostávají do odpadních vod. Čistírny bohužel nepomůžou, protože je zatím neumí dostatečně efektivně zachytávat, a tak se mikrovlákna dostávají až do moří, potažmo do pitné vody.
Jak z toho ven? Sportovní 100% polyesterové oblečení, které již vlastníte, perte jen v momentě, kdy je to skutečně potřeba, ideálně v ruce místo v pračce. Používejte neagresivní tekuté prací prášky a pro případné praní v pračce doporučuji prací pytlík, který zabraňuje úniku mikroplastů do vod. Ten působí jako šetrná ochrana prodlužující životnost oblečení a zachycující odlomená mikrovlákna. Ve chvíli, kdy se budete rozhodovat nad novým kouskem, zkuste zvážit alternativní materiál (biobavlnu, recyklovaný polyester, merino vlnu).
Tip: další informace o problému mikrovláken najdeš ve videu
Cesta kolem zeměkoule
Při pohledu do vlastní skříně a kontrole cedulek s nápisem „Made in” nacházím až na pár výjimek místa z druhé strany zeměkoule. Právě doprava oděvů k nám „na Západ” je dalším důvodem, proč módní průmysl produkuje takové množství skleníkových plynů. Z důvodu nižších nákladů si textilní firmy nechávají šít oděvy v továrnách zemí třetího světa (např. Bangladéš, Vietnam, Filipíny), odkud se hotové oblečení dováží lodní dopravou, vlaky a automobily až do našich obchodů. Při tomto převozu se do vzduchu samozřejmě uvolňuje velké množství fosilních paliv, což aktivně přispívá ke globálnímu oteplování.
Textilní odpad
I přesto, že každá z nás průměrně unosí jen 20% svého šatníku za rok, pořizujeme si neustále nové a nové oblečení. A tak nám nezbývá nic jiného, než se starších oděvů postupně zbavovat (pokud doma nemáme šatnu jako Carrie ze Sexu ve městě :)). Tyto oděvy nejčastěji odnášíme do oděvních kontejnerů s dobrou vůlí, že někomu ještě pomohou. Jenže mnoho z nás neví, že 90% textilií darovaných na charitu končí ve spalovnách, či na textilních skládkách. Není se tedy čemu divit, že má módní průmysl na svědomí 80-90 milionů tun textilního odpadu ročně. (ZDROJ: A New Textiles Economy Report).
Pro představu by vyhozené oděvy zaplnily každou sekundu jedno nákladní auto plné oblečení; 1,5 mrakodrapu Empire State Building za den, či za rok operu v Sydney. Textilního odpadu je zkrátka hodně.
Textilní odpad končící na skládkách a ve spalovnách má katastrofální dopady na naší planetu. Spalování oblečení vede k velké produkci CO2 a skládkování textilií pak značně přispívá k produkci metanu - skleníkovému plynu dvacetkrát silnějšímu než CO2.
Experti dokonce odhadují, že pokud textilní průmysl nezmenší svou produkci CO2, vzrostou emise do roku 2030 o více než 60%. Oděvní značky mají tedy obrovskou moc ovlivnit globální oteplování; je velmi důležité, aby se snažily omezovat vypouštění skleníkových plynů na minimum.
Ideální řešení?
Podle knihy Fashionopolis je ideálním řešením takzvaný cirkulární systém, ve kterém je oblečení neustále recyklováno, znovuobnoveno, znovupoužito - nic by nemělo skončit v popelnici.
Některé organizace tento systém podporují. Například značka Patagonia zřídila svůj vlastní second-hand, kde nabízí již využité zboží - zákazníci mají možnost vrátit nošené zboží značky Patagonia výměnou za kus oblečení, který potřebují. Vrácené zboží je ošetřeno, opraveno a dále nabízeno na internetových stránkách „Worn Wear“.
To zní jako skvělý nápad. A co rovnou zkoupit vintage oblečení, to upravit a následně prodat? S tímto nápadem přišla značka Reformation pocházející z Los Angeles. 5 % celé jejich produkce pochází z úpravy vintage oblečení. A to není vše. Firma se navíc pyšní tím, že na výrobu nového oblečení spotřebuje výrazně méně vody a vyprodukuje menší množství emisí v porovnání s klasickými textilními značkami. U každého nového kusu oblečení dokonce udává, kolik vody, emisí a odpadu bylo při výrobě ušetřeno.
Vše začíná u nás
Jakožto konzumenti máme sílu ukázat oděvním firmám, že planeta je naší prioritou. Nejlepší věc, kterou můžeme udělat je nakupovat méně a kvalitněji. Budeme spokojenější, oblečení nám déle vydrží a zároveň se sníží náš textilní odpad. Říkáte si, jestli to pomůže? Dle údajů organizace WRAP se ve Velké Británii snížilo množství vyhozeného oblečení mezi lety 2012 a 2015 o 14%, což znamená o 50 000 tun textilií méně na skládkách! Jak se to povedlo? S největší pravděpodobností díky větší informovanosti lidí o problému textilního odpadu. Edukace zákazníků má tedy velký dopad. Jinými slovy, každá z nás má možnost něco změnit.
Na závěr si dovolím krásné motto od Ellen MacArthur Foundation: “Circular is the new black.”
Přečtěte si článek na TIPY NA NÁKUP V SECOND-HANDECH.
