Jak se žije na 37,5 m2 pěti lidem? Po roce za #sardinkami
Před více než rokem jsme pro vás zdokumentovaly velké životní rozhodnutí pětičlenné rodiny, která se rozhodla sbalit kufry, dát sbohem předraženému nájemnímu bydlení a pořídit si dostupný byt v pražských Dejvicích o rozloze 37,5 m2. Jolana, Maty, Sam, Ben a Jonathan brzy oslaví první výročí od stěhování do vlastního hnízda. Zajímalo nás, jak svoje rozhodnutí s odstupem hodnotí, jak se jim daří udržovat minimalistický způsob života v praxi a samozřejmě i to, jak si s bytem menších rozměrů poradili bytoví architekti a designéři. Druhý díl minimalistického časosběrného dokumentu s podtitulem #sardinky je tady!
text: Veronika Kellnerová // foto: Alexandra Hrašková // editace & korektura: Lili Nguyen
Sbohem nájmu! Nový byt jako nesrovnatelný zážitek
Pokud pravidelně sledujete instagramový profil 37,5 m², je téměř zbytečné se ptát, zda bylo stěhování dobré rozhodnutí. Nejsem jistě sama, koho si tato rodina získala svou autentičností a naprosto pozitivní energií, která vyzařuje z každého jejich videa.
Jakoby žití na malém prostoru bylo to nejlepší, co můžete pro sebe a svou rodinu udělat. Přesto mě zajímalo, jestli se v celém procesu přece jen neobjevila nějaká stinná stránka. Něco, co by narušilo ten jejich klidný, sluncem zalitý obraz. Nenašlo. Jak Jola trefně říká, každý prostor k bydlení má něco do sebe a podle toho je třeba k němu přistupovat.
Místo výhledů do přízemí? Důvody vás překvapí
Sardinky obrátili svůj život o třistašedesát stupňů a vyměnili například vyšší jižní patra za studenější přízemí. Celý život bydleli tzv. s výhledem, vypráví Jola, a vzpomíná na ranní procházky na ochozu balkonu s první kávou. „Jasně, že mi to chybí, ale zase nemusím trnout hrůzou, že se kluci v hádce shodí z balkonu,” dodává. Tento argument sice není tak romantický, jako ranní meditace pod oblaky, ale pro každého rodiče rozhodně velmi pádný. „Dopolední práce v prostoru zastíněné terasy je v létě ideální a vlastně srovnatelně krásná se zážitky na balkoně, jen prostě úplně jiná,” dodává Jola a já jen přikyvuji, protože mi tento životní postoj dává smysl, ačkoliv v něm nejsem tak kovaná.
Radikální minimalismus v praxi
Stěhování znamenalo pro celou rodinu i náročné a nekompromisní třídění věcí. Aby se do nového domova vešli, mohl si každý člen domácnosti sbalit pouze dvě banánové krabice – jednu s oblečením a druhou s osobními věcmi. Pro jednoho radikální minimalismus, pro druhého ideální příležitost rozloučit se s enormním množstvím věcí, které ve skutečnosti většina z nás vůbec nepotřebuje. Ve finále se vám pak může přihodit krásný paradox, jaký se stal rodině Joli a Matyho: osvícený designér a šikovný truhlář navrhli v malém bytě dostatek úložného prostoru, ale poctivě třídící sardinky ho ani zdaleka nezaplnily. I po téměř roce bydlení zeje několik skříněk prázdnotou a čekají na své využití. To je zjištění, které je samo o sobě velmi motivační.
Co vám chybí celý jeden rok, to si pořiďte
Zajímalo mě, jestli se našla věc, předmět, kterou někdo z rodiny před stěhováním vytřídil a po čase se ukázalo, že se bez ní nelze obejít. „No jasně!” zvolá Jola a za nesouhlasného mručení Matyho přináší několik pomocníků na lisování česneku. Sama sebe nazývá ergoterapeutem-amatérem, když mi předvádí, jak který předmět funguje a že stále není spokojena ani s jedním z nich. Po téměř roce si znovu pořídili kvalitní tyčový mixér – bez něj totiž řada oblíbených receptů nešla připravit. Pro rodinu, která si vaření a společné stolování užívá tak jako Maty s Jolou, je základní výbava málo. Rozdíl je ale v přístupu: každý pomocník do kuchyně se vybírá pečlivě a s důrazem na kvalitu, aby dlouho a dobře sloužil.
Další výhoda malé kuchyně tkví v tom, že pokud si už pořídíte pomocníka, který se po čase nakonec ukáže jako nevyužívaná kulisa, nemáte problém se jej zbavit. Jak podotýká Jola, ve větším bytě najdete vždycky místo, kam nepotřebné harampádí uschovat s nálepkou: „třeba se bude jednou hodit”. Na malém prostoru si tento syslí luxus nemůžete dovolit. Výsledkem je domácnost, ve které se vám volněji dýchá a dobře žije.
Nekonečný příběh jménem šatník
Před stěhováním se Jola rozhodla postavit si minimalistický šatník na dvou základních barvách – modré a červené. Zajímalo mě, jestli se tento výběr povedl a jak dlouho si s barevnou kombinací vystačila. Když Jole připomenu náš poslední rozhovor, začne se smát: „No, koupila jsem si žlutej svetr a pak už se to s…o!” Úplně chápu a usmívám se taky. Vzhledem k tomu, že si Jola před lety zakázala černou barvu, stalo se téma kapslového šatníku náročnější. Jola přiznává, že se aktuálně nachází ve fázi „nezáleží mi na tom”, ale zároveň se v ní necítí zcela komfortně. Inspiraci hledá u nejstaršího syna Sama, který si během posledního roku poskládal minimalistický a dokonale funkční šatník, z něhož vytvoří množství originálních outfitů. Inspirovat se vlastním dítětem je neobyčejně cool!
Na čem se ale celá rodina shodne a bez čeho se život na malém prostoru neobejde, je pravidelné třídění a recyklace oblečení. Stejně jako v kuchyni i v šatníku platí, že není jiná možnost. Žádná varianta, kam si uschovat halenku, kterou nenosím (ale možná jednou budu), prostě neexistuje.
Tak zase za rok!
Za dobu fungování jejich Instagramu se našlo mnoho haterů, kteří na nebohé rodiče div nevolali Ospod. Rodina Joly a Matyho je ale živoucím důkazem, že další metry čtvereční štěstí, klid a pohodu nezaručí. Moje kamarádka se mě po rozhovoru zeptala: „Jsou tak v pohodě jako na Instagramu?” Co mohu soudit z našich krátkých návštěv, tak ano, jsou. Prý jsme národ Výměny manželek a máme rádi kontroverzi. Já mám teda daleko raději spokojený a vřelý lidi, jejichž pohoda nezávisí na počtu metru čtverečných.
