Ještě tři roky zpátky byla pro mě představa toho, že bych mohla špacírovat po ulici v něčem, co jsem stvořila, stejně vzdálená jako večerka, když jsem nemocná. Čili nekonečně. Pak jsem do toho spadla až po uši a horko těžko zjišťovala některé informace. Kdybych znala těchto deset věcí, byla bych možná lépe připravena!

text: Adriana Šnajdrová // foto: Veronika Ohrádková

Šitím vlastního oblečení neušetřím peníze

Jedna z nejčastějších otázek mých známých zní: „Spočítala sis, na kolik přijde šití versus nákupy?“ Popravdě zatím ne – na to jsem příliš velký srab. Ponětí o tom, že jsem dala za sukni jmění, by mě určitě rozesmutnilo. Ale že jste to vy, zkusím to teď. Třeba na příkladu obyčejného trička. Metr kvalitního úpletu z biobavlny může stát zhruba 399 korun. K tomu například 5 korun na galanterii a 2 hodiny práce – kdyby to bylo 150 korun na hodinu, jsme na 300 korunách za práci. Dohromady 704 Kč. Tričko, které v řetězci pořídíte i za 99 korun. Jistě to nebude jen tím, že bangladéšské děti zvládnou tričko vyrobit namísto dvou hodin za pár minut.

Takže ne, neušetřím. Ale vím, z čeho šiju, vytvářím si u šití více než snesitelné podmínky (čokoládo, dívám se na tebe!) a hlavně – je to způsob trávení volného času. Někdo má jako koníček třeba adrenalinové sporty nebo pití v hospodě, a to taky něco stojí.

2. Není látka jako látka

To, že má látka pěknou barvu a vzor, ještě neznamená, že se hodí na všechno. Já na svém startu šla z nějakého důvodu výhradně po bavlněných plátnech, ale spát v pyžamových kalhotách z látky na závěs není vončo, milá Tončo. Zeptat se prodavaček a přiznat, že začínáte, je to nejlepší, co můžete udělat – vezmou si vás jako nováčka pod křídlo a ochotně vám poradí.

3. Někde tam venku… existuje obrovská komunita

Očím smrtelníků je poměrně utajená, ale věřte mi, je tam. Indie community kolem celého světa čítá desetitisíce švadlenek, které šijí oblíbené střihy. Zapomeňte na Burdu, indie střihy vydaly ženy jako já nebo vy (jen teda zručnější než já…). Opatřily je dokonalými návody, které vám pomohou v začátcích víc než knížky nebo právě Burda. Jsou jasně označené podle náročnosti, obsahují skvělé fotografie, nákresy, doporučení a vysvětlení, proč děláte právě to, co po vás návod chce. A když se zamotáte, můžete kdykoliv na Instagramu napsat přímo autorce střihu. Indie střihy mě naučily víc, než zastarale vedené šicí kurzy!

4. Stejnou dobu jako u šicího stroje strávíte u žehlicího prkna

Upřímně – kdybyste mi tohle řekli předtím, než jsem si domů přitáhla maminčin šicí stroj, asi bych rezignovala ještě před startem. Vážně. Až tak jsem nesnášela žehlení. „To se vyvěsí při sušení…“ nebo „Ten mačkaný efekt je schválně!“ jsem říkala často. Ale protože na žehlení závisí profesionální vzhled každičkého švu, vzala jsem žehličku na milost. Teď zbožňuju konverzace o parních tryskách a teflonových návlecích na žehličku a prkno už doma ani neschovávám.

5. Vysávat budete doma pořád. POŘÁD.

Podobně to bylo s vysáváním. Jak tak koukám, nebyla jsem před šitím úplně nejpořádnější… Z šití (a zejména při používání overlocku, stroje, který ořezává kraje látek) se bytem konstantně vznáší jemňoučký poprašek z vláken. Abych nežila na svinčíku, po každém šití vytáhnu s vysavačem do boje.

6. Pořizování látek a šití jsou dva odlišné koníčky

Začne to naprosto nevinně. Nadchnete se pro dva projekty najednou. Napřed si koupíte dvě látky. Jenže jeden projekt (anebo vlastně oba) nahradí jiný, naléhavější. Pořídíte další látku. A než řeknete „krejčovská křída“, jste v obklíčení metráže – ráda parafrázuji oblíbené rčení o kočkách a říkám, že moje látky jsou moc hodné, že mě u nich nechají bydlet.

7. Nemusíte brát zakázky

„Jééé, ty šiješ! Hele, já potřebuju zahnout kalhoty…“ Hm, super, good for you! Sotva se rozneslo, že Adriana ovládá šicí stroj, měla jsem v práci na stole tři kousky na úpravu. A jen jeden kolega se plácnul přes kapsu a v Albertu mi koupil čokoládu. Ehm, díky? Trvalo mi nekonečně dlouho si uvědomit, že můžu říct NE. Nebudu ti zahýbat kalhoty, nechci ti spravovat prošoupané díry mezi stehny a ROZHODNĚ ti nebudu vyměňovat rozbitý zip na zimní bundě. „Znám ale báječné krejčovství, tam tvou zakázku vezmou moc rádi!“ Ukázalo se, že to všichni úplně v pohodě vezmou a pocit, že musím všem vyhovět, byl jen v mé hlavě.

8. Představa chození po obchodech se stane nesnesitelnou

Nikdy jsem nepatřila mezi holky, které „shopping“ považují za legitimní trávení víkendu. Když ale dorazily nové kolekce, šla jsem se mrknout. A třeba jsem si nic nepořídila, ale pár hodin jsem tím strávila. A dnes? Z představy cárání po Palladiu mi naskakují pupínky a chytá mě středně velká úzkost. U stroje na mě nekřičí pět různých písniček najednou, nic na mě nesvítí, ani nebliká a nemusím vrážet do davů lidí. Fuj, davy. A hororovou kapitolu o sundávání zimního oblečení při zkoušení podprsenky v lednu nezačnu ani rozepisovat – známe to všechny.

9. Kdo nepárá, ten nešije

Párání rozhodně není ničí oblíbená činnost. Kromě toho, že párání = zdržení, může poškodit látku a způsobit nevratné škody, je to neoficiálně takové znamení selhání. „Haha, udělala jsi chybu!“ Jsem už poměrně zdatná švadlenka, která zvládne všechno možné a i já párám často u naprosto jednoduchých úkonů. Akceptujte to, že někdy to prostě pokazíte a budete to muset napravit. Kazit to budete i jako pokročilí, jen budete mnohem lepší v napravování.

10. Šití mě bude dělat nejšťastnější na světě!

Mám ráda svou normální práci, ale šití… Ach, to je veliká láska! V pět běžím ke stroji a začíná „me time“, kdy se zaberu do tvoření. Šití má na mě až meditativní účinek. V klidu pracuji, jsem kreativní a na konci mě čekají ty nejlépe padnoucí džíny nebo rozkošná podprsenka. Odpočinu si stokrát víc než u televize, zapomínám na starosti a když vypnu šicí stroj a jdu spát, usmívám se a zářím štěstím.