10 nejhorších Fast Fashion značek roku
Svět odstartoval třetí rok s Covidem. A jak se zdá, tak i navzdory všem snahám, se náš život stále ne a ne vrátit do předpandemických kolejí. Dobře to ilustruje graf od The Economist. Módní průmysl se ale nezastavil. Jaké výzvy ho v roce 2022 čekají a co to bude znamenat pro nás, zákazníky, jsme zmapovali v tomto článku. Nejaktuálnější dění pak shrnujeme v tomto článku.
text: Karo // editace a korektura: Lili Nguyen // grafika: Veronika Ohrádková
10 nejhorších módních značek roku 2021
Web Good On You, který hodnotí oděvní firmy podle jejich přístupu k udržitelnosti, přišel na přelomu roku s přehledem nejlépe a nejhůře hodnocených značek. V top desítce nejhorších se umístily firmy:
Nejudržitelnější značky roku 2021 podle Good on You
Good on You je organizace věnující se hodnocení oděvních firem na základě CSR (Corporate Social Responsibility) hodnot. Na jejich webu najdete tisíce značek, které poměřují na základě informací o sociálním a environmentálním dopadu firmy na planetu. Stejně tak hodnotí transparentnost informací.
Své aktivity řídí na základě tzv. SDGs, tedy cílů udržitelného rozvoje, které v září 2015 přijaly všechny členské státy OSN.
V top desítce nejudržitelnějších značek roku 2021 se umístily firmy:
Možnosti udržitelného designu
Ačkoli je udržitelný design v současnosti vysoce exponovaným tématem, často nevíme, jak s ním správně naložit. Uvědomělý přístup se totiž dotýká většiny dnešních ekonomických, politických a společenských aspektů, a je tak třeba se na něj podívat v širším, systémovém měřítku. O tom všem se dočtete v rozhovoru s Klárou Pelouškovou.
Čínský online gigant pro mladé Shein představuje vše, co je špatně s rychlou módou
„Na TikToku se trendy střídají rychle. Jednou to byly skládané sukně a pletené vesty, jindy zase batika. Čínská značka Shein to ví nejlíp. Umí skvěle předpovědět, co se bude prodávat. Během pár vteřin a kliknutí si tu můžete obměnit šatník. Jakou daň za takový nákup je však nutné zaplatit? Tentokrát nejde o peníze, ale o něco daleko důležitějšího,” píše Mahulena Kopecká v článku pro Voxpot.
Mýtus Slow Fashion
Kenneth P. Pucker ve svém článku pro Harvard Business Review nabízí pohled do zákulisí fungování módních korporátů, jejich investorů a důvody, proč i navzdory technologickým inovacím posledních dvaceti pěti let nedokáže být módní průmysl udržitelný.
“But the sad truth is that despite high-profile attempts at innovation, it’s failed to reduce its planetary impact in the past 25 years. Like all industries, fashion is nested in a broader system. It is a system premised on growth. While serving as an executive in the industry, never once did a CFO ask me if the business could contract to yield a more durable customer base. Nor did I ever hear from a Wall Street analyst making a pitch for Timberland to prioritize resilience ahead of revenue growth. This unyielding pursuit of growth, of “more,” drives strategies that are specific to the fashion industry.
Because it is hard to make a better performing or more efficient blouse, handbag, or pair of socks, to motivate consumption, the industry pushes change. Not better — just different, cheaper, or faster. After a quarter century of experimentation with the voluntary, market-based win-win approach to fashion sustainability, it is time to shift. Asking consumers to match their intention with action and to purchase sustainable, more expensive fashion is not working.
Were consumers really willing to spend more, sifting through claims, labels and complexity is too much to ask. At the same time, it is also “greenwishing” to hope that investors, with their short time horizons and index-based performance goals, will pressure companies to respect planetary boundaries.”
Patagonia přestává ve své komunikaci používat slovo „udržitelnost”
V nedávném článku pro magazín Fortune se známá outdoorová módní firma a pionýr v oblasti odpovědné výroby, Patagonia, vyjádřila k tomu, proč ve své komunikaci už nebude používat slovo „ udržitelnost”:
„At Patagonia, we don’t use the word “sustainable.” Why? Because we recognize we are part of the problem. Previously, we set ourselves the target of carbon neutrality by 2025. But purchasing offsets to get us there doesn’t erase the footprint we create and won’t save us in the long run. We must first put the weight of our business behind drastically cutting emissions across the full length of our supply chain.”
A reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Jednu takovou nabízí text: Patagonia doesn’t use the word ‘sustainable.’ We should ever more so.
Největší krádež mezd
Více než 400 000 švadlen šijících oblečení pro mezinárodní oděvní firmy v Karnátace, hlavním textilnímu hubu v Indii, hladoví. Továrny jim totiž od dubna 2020 odmítají vyplatit zákonem stanovenou minimální mzdu. Zaměstnanci si vydělají pouze polovinu financí nutných na pokrytí základních životních potřeb, jako jsou potraviny a nájem, což vzhledem ke stále se zvyšujícím se cenám, není dostatečné.
„Už jsou to téměř dva roky, během nichž oděvní továrny odmítají vyplácet zákonem stanovenou minimální mzdu. A oděvní značky jim v tom dovolují pokračovat, ačkoliv ví, že jsou jediné, které mohou tuto krádež zastavit,” popisuje Scott Nova z WRC.
Dodavatelé oblečení tvrdí, že indické ministerstvo práce vydalo prohlášení o pozastavení platnosti zvýšení minimální mzdy z dubna 2020. V září loňského roku však vrchní soud v Karnátace rozhodl, že prohlášení ministerstva práce bylo nezákonné a že minimální mzda včetně všech nedoplatků musí být zaměstnancům vyplacena bez ohledu na jakékoli další soudní řízení. Podle WRC jsou přitom textilní továrny z Karnátaky jediné, které odmítají vyhovět tomuto soudnímu nařízení. Puma, Nike, Gap, Tesco, C&A, Marks&Spencer a H&M, tedy firmy, které si v Karnátace nechávají šít oblečení, všechny uvedly, že se zavázaly platit zákonnou minimální mzdu a očekávají, že jejich dodavatelé budou plnit příkaz nejvyššího soudu.
LVMH, Zara, Nike přispívají k odlesňování Amazonie
Nový výzkum, popisující komplexitu globálních dodavatelských řetězců módního průmyslu, ukazuje jejich možné napojení na odlesňování amazonského pralesa.
Data vychází hlavně ze zakázek u firem zpracovávajících kůži a kožené výrobky. Více než 50 značek (mezi nimi např. Coach, LVMH, Prada, H&M, Zara, Adidas, Nike, New Balance, Teva, UGG a Fendi) odebírá materiál od největšího brazilského exportéra kůže, JBS, který je zapojený do odlesňování amazonského pralesa.
Jedním z hlavních důvodů zrychlující se těžby dřeva je rostoucí chov dobytka. A módní průmysl je důležitým odběratelem kůže. Dle prognóz bude muset být do roku 2025 poraženo 430 milionů krav ročně, aby byly firmy schopné i nadále zásobovat spotřebitele peněženkami, kabelkami a botami.
Secondhandový boom v Malajsii
Představte si vaše oblíbené tričko. Pravděpodobně bylo vyrobeno v Bangladéši, prodáno v Evropě, bude darováno skrze sběrný kontejner na charitu, posláno s nechtěným textilem do Malajsie a odtud prodáno skrze eBay zpět do Evropy. Zhruba takto funguje trh se secondhandovým trhem, který každým rokem skokově roste.
“The largest exporter of used clothing in 2019 (the most recent year for which data is available) was the United States, where exports totaled $720 million. The top importers were Ukraine ($203 million), Pakistan ($189 million), Ghana ($168 million) and Kenya ($165 million). Malaysia’s imports totaled $105 million,” píší The New York Times.
Na rozdíl od jiných zemí třetího světa má však Malajsie rozvinutou infrastrukturu a tamní obyvatelé znají možnosti e-commerce. A nebojí se ji použít. Second-handové zboží nakoupí za velmi nízké ceny na tamních tržištích a za „západní” ceny je prodají zpět do Evropy a Ameriky.
„I spent hours and hours just diving into the pool of unwanted clothes, and I found a lot of cool trench coats, like a Burberry trench coat,” říká Naim Azhar.
Většina jeho secondhandových objevů na malajsijském tržišti ho stojí standardní cenu: 1 ringgit, přesněji 25 centů. Při přeprodání online se může přijít od 20 do 60 dolarů, u limitovaných kousků až 500 dolarů.
Malajsijci přitom nejsou jediní – podobné příležitosti využívají i obyvatelé Thajska, Indonésie, Ukrajiny a Litvy právě z výše popsaných důvodů.
Mindfulness inspirace
Čeká vás velké rozhodnutí? Nejste spokojeni v práci, ve vztahu nebo sami se sebou? A chcete to změnit? Pak by se vám mohly hodit pracovní listy Posviť si, za kterými stojí Michelle Losekott, Ondřej Pospíšil a Petra Papežová. Dobré otázky totiž otevírají prostor pro zlepšení, pochopení, poznání, zvědavost i sebecit.
Co se takhle vydat na okraj? Stejnojmenný blog Naokraj vznikl z potřeby zkoumat a mapovat příběhy lidí, kteří odchází z měst a zapouští kořeny na venkově, kde pozvolna nahrazují generaci chalupářů a stávají se novou, specifickou silou, která formuje budoucí tvář českých vesnic.
Tento blog je kukátkem do mikrokosmu jednotlivých rodin, do prostředí, které si kolem sebe budují, i do způsobu jejich uvažování.
Zajímá vás interiérový design? Nechte se inspirovat tím nejlepším z francouzských bytů. Magazín The Socialite Family nabízí možnost virtuální návštěvy v domovech minimalistů i maximalistů.
PORT OF STARS x Zuzi
Port of Stars snoubí smysl pro ženskost se schopností upoutat pozornost. Na nové, jarní kolekci značka spolupracovala se Zuzi (Taste of Prague), která je ztělesněním spontánnosti spolu se silným smyslem pro účel.
„Šaty Zuzi jsou výstižnou ukázkou stylu Port of Stars – jsou uvolněné, slušivé, lehce průhledné a evokují křehkost. Tři měsíce jsme hledali vhodné materiály, ladili barevnou paletu, upravovali a vytvářeli výslednou podobu kolekce. Když se přiblížil čas představení kolekce, pocítili jsme v souvislosti s ukrajinskou krizí naléhavou potřebu uvést kolekci citlivě a v kontextu dění. Proto jsme se rozhodli spojit launch kolekce s aukcí, která reflektuje naše aktuální pocity a potřeby.
Šaty #UnityForPeace
Šaty Zuzi #UnityforPeace byly dotvořeny výšivkou s motivem ilustrace Yvety Anny Kroupové. Autorkou výšivky je jedna z našich ukrajinských kamarádek Ruslana Dushek. Naše hlavní designérka Radka Kubková pak společně s asistentkou designu Kseniou Usachevou výšivku aplikovaly na šaty. Šaty #UnityForPeace jsou ukázkou spolupráce, která sjednocuje a vytváří prostředí vzájemného respektu a harmonie,” doplňuje Yasmin K. Hejduk.
