Žijeme v době, která vytěsňuje smrt, která degraduje svatbu na pouhý „papír, který ke štěstí nepotřebuju”, o konzumu kolem Vánoc ani nemluvě. Není proto divu, že se téma rituálů opět dostává do popředí. Velmi rychle jsme totiž zjistili, že se bez nich tak docela neobejdeme.

text: Veronika Kellnerová // editace a korektura: Lili Nguyen // fotky: Bětka Penkalová

Rituály jsou staré jako lidstvo samo. Nejčastěji nám pomáhají uvědomit si přechod z jedné životní fáze do druhé a vytvářejí prostor pro emoční prožívání této změny. Z pohledu psychologie je ale rituálem každé jednání s prvky stereotypu, které je založeno na konkrétních pravidlech. Vedle velkých životních rituálů, jako je třeba svatba, může být čistě osobním rituálem i naše ranní káva.

Mám radost z jakéhokoliv počinu, který staví do popředí právě ty rituály, které nás formují po staletí a mají na náš život zásadní vliv. Skvělým příkladem může být třeba udržitelná svatební agentura Svoji v chvojí, nebo - na druhé straně spektra - organizátoři posledního rozloučení Ke kořenům.

*foto:* *Ester Bezděk - Rituály šťastné rodiny*

K rituálům velkým i těm úplně nejmenším se vztahuje i kniha influencerky a mámy tří dětí Ester Bezděk s názvem Rituály šťastné rodiny. Ani na chvilku jsem nepochybovala o tom, že tzv. píše, jak žije. Způsob a lehkost, s jakou přistupuje ke svým dětem a rodinným rituálům, mě nadchla i dojala. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol podle ročního období a každé období nabízí výčet velkých i docela maličkých rituálů (kakao po návratu z odpolední procházky) jedné rodiny. Některé rituály vám budou dobře známé, jinými se naopak necháte inspirovat, a některé zase nahlédnete z úplně jiné perspektivy (např. Dušičky jako příležitost mluvit s dětmi o smrti).

Samotný výčet rodinných rituálů od jara do zimy pro mě osobně ale nebyl tak zajímavý, jako celkový dojem, který si z četby odnáším - sice že není kam spěchat a že každá drobnost může trvat neomezeně dlouho, pokud ji vyhodnotíme jako rituál.

*Kakao po návratu z odpolední procházky. Foto: Archiv* *Ester Bezděk*

Ano, rituál kakaa po návratu z odpolední procházky se může jevit vedle liturgického kalendáře jako prkotina. V očích nás dospělých. Děti ale vnímají své rituály odlišně. Jejich pravidelnost a rytmus chápou jako bezpečnou kotvu, která je spojuje se světem dospělých. Často se přistihnu, že čtu večer dětem pohádky (náš rituál) rychleji, než je zdrávo. Když mám slabší den, vynechávám slova, když mám den pod psa, klidně i celé věty. A pak mi to bývá líto.

Tenhle boj svádí spoustu rodičů, zvláště těch, pro které péče o děti není jediným a definujícím smyslem jejich života. Proto zvláště oceňuji drobné nuance v textu, kterými dává autorka najevo respekt k rodičům, kteří jsou nastaveni jinak.

Ale právě nám, kteří občas přeskakujeme v pohádkách, může kniha vyjevit subtilní, dojemné poselství o tom, jak **děti vnímají čas, o jejich autentickém teď a tady.**
*foto: Rituál - výroba svíček.*

Samozřejmě, že jsem to všechno věděla i předtím a najdou se i dny, kdy předčítám dětem jako Höger pejska s kočičkou. Přesto je nesmírně osvěžující inspirovat se knihami, jako je tato. Já jsem si minimálně připomněla, že rituály jsou tady mimojiné od toho, aby náš čas segmentovaly, aby naředily stereotyp a odlišily všední od výjimečného. Malé rodinné rituály pak navíc povznáší to všední. Pro děti tak sehrávají klíčovou úlohu v chápání času a posloupnosti, které se děje nejpřirozenější možnou formou.

Pusu všem našim dětem, jdu si dát kakao!